zář19

Saša Němcová: Naše mysl je jako sval a můžeme ji trénovat...

Categories // Články

Se Sašou Němcovou, facilitátorkou ženských kruhů ze Spáleného Poříčí, jsme si povídaly u ní doma na zahradě. Přikrytá hřejivou dekou a s pohanovým čajem v ruce jsem s vřelou radostí poslouchala její zapálené povídání o ženských kruzích a o cestě k sobě...

Saša Němcová: Naše mysl je jako sval a můžeme ji trénovat...

Jsou obyčejné rozhovory s lidmi a pak jsou rozhovory s lidmi, kterými se necháte cele pohltit a ještě dlouhé hodiny po jejich skončení o nich neustále přemýšlíte. A rozhovor se Sašou rozhodně byl jedním z těch výjimečných, protože je to žena, která přesně ví, o čem mluví. A nejenom mluví - naprosto mne dojalo, když v jednu chvíli spontánně vyskočila z lavičky a předvedla mi názornou ukázku toho, jak objímá zemi, jak je tu země pro ni, jak je pevná, jak ji hladí, drbe, mluví s ní... Teprve poté mi došlo, že Saša je ženou činu, že jenom nemluví, nepřemýšlí, ale především koná... 


První, co člověka asi napadne je to, proč zrovna ženské kruhy a Mohendžodáro - tantrická jóga pro ženy? Co tě k tomu přivábilo? Byla to zvědavost? 


Zvědavost to byla určitě taky, jelikož jsem konkrétně na Mohendžodáro "náhodou" narazila na festivalu Miluj svůj život, kde jsem si rovnou mohla něco z něj také vyzkoušet a naprosto mne to nadchlo. Naprosto mě dostalo, jak jednoduše se dá dostat sama k sobě pomocí "obyčejného" tance. Jak silný je prožitek, když zacítíme prostě jen sebe. Ale opravdu, z hloubky. Já to dříve neuměla. Byla jsem úplně odpojená. Jinak Mohendžodáro je v podstatě specifický ženský kruh. Já ještě k tomu začala dělat ženské kruhy v souladu s přírodními cykly. Napojovat se sama na sebe a zároveň na přírodu. Všímat si, co se děje kolem nás v přírodě a v našich životech, protože to spolu souvisí. Je to pro nás velmi vyživující a důležité.


Takže příčinou tvého hledání byla, jak říkáš, jistá odpojenost od své vlastní podstaty?


Ano. V roce 2013, kdy jsem poznala sílu ženského kruhu a Mohendžodáro, jsem měla vážné zdravotní potíže. A protože věřím, že za nemocí se skrývá něco víc, hledala jsem. Sebe. Tím myslím skutečně sebe, protože já vždycky byla tak nějak mimo sebe - ideálně nejraději s partou kamarádů, kde bylo hodně alkoholu. A já mohla zapíjet přítomný okamžik a být "mimo". Být sama pro mne znamenalo být konfrontována se svými myšlenkami, se kterými jsem si neuměla poradit. Měla jsem strašně rozlítanou mysl. A ženský kruh mi naprosto sedl. Čas jen pro sebe a zároveň bytí i s dalšími ženami. Čas nořit se do hlubin svých duší společně, bezpečně. Absolutní výživa pro ženskou duši. Každý jak potřebuje. Naprostý respekt, podpora, sesterství. Těžko vysvětlovat. To se musí zažít...


To je odvážné, že se takto na sebe umíš podívat s odstupem let. Mnoho lidí to dnes neumí. Mají pocit, že jednou jsou zkrátka takoví a nikdo a nic s nimi nehne. 


Ne, tomu nevěřím, že s člověkem nic nehne. Mozek, a to už se ví nějakou dobu, má jednu úžasnou vlastnost a tím je neuroplasticita. To znamená, že se dokáže přetvářet a různě formovat. Naše mysl je jako sval, který můžeme trénovat. Podle mě nic není jednou provždy dané. Akorát musí člověk chtít a být ochoten na sobě pracovat. To je celé. 


Ano, s tím naprosto souhlasím a mám to na sobě také vyzkoušené, že i staré programy se dají s větší či menší námahou přepsat. Mohla bys, Sašo, alespoň jen krátce ještě popsat, co si pod takovou tantrickou jógou (Mohendžodárem) vlastně představit?


Mohendžodáro je posvátný staroindický rituál, který se vykonává pomocí daných ásán, které podporují a rozvíjí ženskost a ženské vlastnosti, jako je třeba intuice. Zároveň je to ucelený systém nejrůznějších technik, (tanec, aktivní meditace, masáže i různé psychologické metody), které rozvíjí ženu. Na tělesné úrovni může navíc řešit nejrůznější zdravotní problémy od problémů s otěhotněním až po hemeroidy nebo oslabené pánevní dno. Mohendžodáro je ale také o ponoření se do svých hlubin. Lze si jím také odbourat staré "škodlivé" programy ve své mysli, poléčit stará zranění. Rovněž nám umožňuje vnímat život podle sebe a rozhodovat se podle sebe. Žít život v pravdě a upřímnosti. A to vše v bezpečném ženském kruhu. Zkrátka ženská podpora a ženská sounáležitost.


Ty se však, Sašo, nyní věnuješ už pouze ženským kruhům...


Ano. Nacházím se v období, kdy cítím, že je pro mě nyní důležité ladit se na přírodu. Žít s ní v souladu. Vracet se ke svým kořenům a k sobě s přírodou. Třeba nyní se blíží podzim, něco končí, něco nového začíná... Na svých kruzích samozřejmě využívám některé techniky, které se v Mohendžodáru používají. Vycházím ze svých zkušeností. A ještě chci dodat, že jsem Mohendžodáro neopustila, mám pouze přestávku a ráda se k němu zase vrátím.


Sašo, nedá mi to se nezeptat, jak jsi prožívala své těhotenství a porod...


Od té doby, co jsem si prožila těhotenství a porod a stala se matkou, vnímám, že se ve mne něco změnilo. Hodně se mi prohloubil pocit sepětí s přírodou, jakási zvláštní vděčnost a propojení s životem, s Matkou Zemí. Po porodu jsem si pak nechala ve svém tehdejším bytě v Praze udělat přechodový rituál, kdy jsem se stala matkou. Bylo to něco nádherného a nezapomenutelného. Hodně to se mnou "hýblo" a já se začala zajímat o další rituály. Mé nadšení se posunulo do roviny - tohle je život, tohle se musí šířit dál! Obnovit to staré, úžasné a funkční, co dříve bylo úplně běžné. Setkávat se, dělat rituály jak osobní, tak v souvislosti s cyklem Země během celého roku - například oslavy slunovratů, rovnodenností. Být ve spojení se sebou, s ostatními, s přírodou a životem...


To ti naprosto věřím, dneska se na rituály často zapomíná, přitom možná ještě nedávno tvořily pevnou součást naší kultury.


Souhlasím, i když zároveň mám pocit, že se to postupně zase obnovuje. Z každé příležitosti se dá vytvořit rituál a udělat tím z ní něco výjimečného. Někdy mi přijde, že dospělí na tu výjimečnost okamžiku, na tu radost ze života zapomněli, že si přestali hýčkat to své vnitřní dítě a už se vůbec neposlouchají. Nevědí, kdo jsou, co chtějí, kam směřují. Důležité prostě je být stále tím dítětem, slyšet svůj vnitřní hlas a jít si za ním. Nezapomenout zkrátka na to "wau", co si každý v sobě nosíme. 


S tím pochopením však souvisí i jistá dávka sebelásky, nemám pravdu?


Ano, sebeláska je velké téma. Knihu Miluj svůj život od L. Hay jsem četla nejméně dvakrát. A můj postoj dříve byl: "no dyť to je jasný! To všechno vím! Jenže vědět a pak to opravdu dělat je dost zásadní rozdíl, jak jsem později pochopila (smích). V praxi mi pomohla Lucie Kolaříková (sebelásková "guru" u nás). Pět let jsem se "dosycovala", než jsem pak byla schopná vyjít se svými znalostmi a zkušenostmi ven a předávat je dál.  Ale samozřejmě - to je nikdy nekončící práce. Dosycuji se každý den, jinak by to nešlo! Čím víc se tím zabývám, tím víc chci pro sebe i své blízké všechno kvalitnější - začalo to jídlem, pak kosmetikou, bio produkty bez chemických látek, později jsem si začala některé věci, třeba prací prášek, vyrábět dokonce sama... Ona ta sebeláska se pak prolívá dál - chceme to tu mít hezké pro sebe, své děti, i prostě jen tak. Chceme zdravé jídlo, krajinu, planetu. Chceme harmonii ve vztazích. Já to vnímám jako úplně celoplanetární a ekologický přesah, který může hýbnout se světem..


A teď taková otázka, která se přímo nabízí. Co říkáš na všechny ty zkratky, které ke stavu sebepřijetí, sebelásky, klidu, míru a vyrovnanosti vedou? Myslím tím třeba dnes populární halucinogeny např. ayahuasca, za kterou dnes spousta lidí jezdí až do amazonského pralesa a tvrdí, že jim to změnilo od základů život...


Přiznám se, že jsem konkrétně o ayahuasce ani neslyšela. Pro mne to jsou všechno jen zkratky, které ti sice něco na chvíli dají, ale mnohem více Ti vezmou. Víš, já když nyní opravdu chci, tak se dostanu do extáze do pěti minut a nepotřebuji k tomu žádné drogy.


Ještě mne napadá, Sašo. Co na to všechno říkal tvůj manžel, že se mu takhle měníš před očima? Znám spoustu případů, kdy takovéto transformativní a duši měnící věci převrátili lidem život zcela naruby.


To je dobrá otázka. Vím o tom, děje se to, ale není to pravidlo. Můj muž má mysl otevřenou a je vnímavý. Učíme se vlastně spolu. Neustále... Já se vlastně ani necítím jiná. Jiná možná jen v tom, že se cítím spokojenější. Že cítím sama sebe, dávám si pozornost, vnímám se... Jak se říká, jsme pořád stejní, jen odlupujeme ty nánosy/ vrstvy, co na sobě máme...


Kde tě, Sašo, můžeme najít, pokud bychom měli zájem nebo byly alespoň zvědavé, jak takový ženský kruh vypadá?


Kruhy dělám u sebe doma ve Spáleném Poříčí, kam jsme se před třemi roky s manželem přestěhovali. Je milé vidět, že i na vesnicích jsou ženy, které to zajímá, protože právě na vesnici se kdysi dávno děly ony starodávné pohanské rituály, které postupem času vymizely. Dnes je mnohem snazší získat klientelu ve větším městě, tam je po tom doslova poptávka, což je svým způsobem vlastně paradox. Jinak o dalších ženských kruzích pak informuji na svých facebookových stránkách. Nejbližší bude ve čtvrtek 17.10., které bude věnováno sebelásce, hýčkání a rozmazlování. Bude to čas láskyplného noření se do svých hlubin v nadcházejícím podzimním sychravém období. Srdečně zvu všechny ženy, které by se rády propojily se svou vnitřní silou nebo se zkrátka pouze přišly podívat...

 

Sašo, děkuji Ti mockrát za velmi podnětný a inspirativní rozhovor.

 

Rozhovor se Sašou Němcovou vedla: Eliška Hufová

 

    

Vytvořil © 2019 MEJWEB